07.07.2022
The Spirit of Positive Change

Sebekontrola: Duch pozitivní proměny

Ve vzduchu je cítit duch změny. Připadá mi to jako to nejlepší, co jsem slyšel o 60. letech. Stále více jedinců ztrácí strach z věcí, o kterých vědí, že se jich vůbec neměli bát. Lidé zpochybňují zastaralé společenské a kulturní předpoklady. Lidé si stále rychleji uvědomují, že pokud plněji přijmou rozmanitost druhých, plněji přijmou i sami sebe a najdou klid ve své individuální rozmanitosti. Lidé si uvědomují, že mír je podobný štěstí, neboť obojí je vedlejším produktem trvalého zkoumání sebe sama, úsilí, odvahy, soucitu a dalších důležitých vlastností.

Jsme svědky skvělé synergie kultury, psychologie a spirituality, stejně jako obyčejné lidské slušnosti. Lidé jsou stále méně hrdí na to, že jsou k sobě navzájem krutí a lhostejní, a stále více jsou hrdí na to, jak sebejistě a sebepotvrzují, že se snaží být k sobě navzájem opravdoví, autentičtí a chápavější. Lidé se stále méně bojí ukázat se v tomto životě takoví, jací skutečně jsou. Lidé jsou schopnější a motivovanější k úplnější integraci své osobnosti, protože jsou schopni přijímat druhé i sebe sama s celou jejich latentní i projevenou rozmanitostí plněji a soucitněji a s větším respektem.

Změna představ o rozmanitosti a zranitelnosti

Lidé mění své představy o rozmanitosti a zranitelnosti. Stále více se lidé zaměřují na to, co je nejdůležitější: být zranitelný s autentickým cílem. Stále více lidí si zranitelnost vykládá jako výzvu ke zkoumání, jako výzvu k soucitu a odvaze, a nikoli jako signál k výpadům, skrývání se, útokům, hanbě nebo odsuzování. Stále více jedinců skutečně objevuje sílu jít za svým cílem a dovolit druhým, aby byli tím, kým jsou. Lidé všech orientací a ras skutečně hlouběji chápou, že tím, že ve svých srdcích a myslích dávají prostor druhým, aby byli sami sebou, nacházejí v sobě více prostoru pro přijetí své vlastní rozmanitosti. Plně poznávají, že různorodost druhých není a nikdy nebyla hrozbou. Takové přijetí poskytuje vnitřní i vnější prostor pro všechny zúčastněné strany, aby se mohly plněji zrodit takové, jaké měly být, a zároveň dává život autentičtější, integrovanější a fungující osobnosti, která je motivovanější a schopnější žít v harmonii s ostatními.

Osobní růst psychoterapeutů je přínosem pro všechny

Jako psychoterapeut to oslavuji u svých klientů i ve svém osobním životě. Vždy mě zahřeje u srdce, když vidím, jak se ostatní psychoterapeuti věnují skutečnému autentickému růstu, a to nejen po intelektuální a technické stránce, ale také jako úplné, celistvé lidské bytosti.

Neustále se zapojuji do podpůrných skupin s dalšími psychoterapeuty a vzájemně se podporujeme v tom, abychom rostli úplněji jako osobnosti a překonávali případné překážky. Tím, že rosteme jako jednotlivci, nemůžeme terapeutům pomoci a předáváme takové přijetí a vitalitu našim klientům. Ti z našeho růstu těží mnoha způsoby – některé jsou nevyjádřitelné, jiné konkrétnější. Když plněji zpracováváme svůj život, když prožíváme skutečné emocionální setkání s naší kompletní biografií, nemůžeme si pomoci a můžeme být pro naše klienty spíše katalyzátorem posilování, abychom jim umožnili čelit nevědomým obranám, které si osvojili v rodině původu, a přejít přes ně a osvojit si nové postoje a vzorce chování, které jsou více v souladu s jejich organicky se rodícím smyslem pro sebe sama. Přebírají stále více odpovědnosti za toto neustále se vynořující Já a stále méně udržují destruktivní chování a postoje svého pseudoJá, aby zapadli do destruktivních vztahů.

Jedinec, společnost a planeta

Jako lidské bytosti jsme již dávno dospěli do bodu, kdy se skutečně musíme naučit žít ve vzájemné harmonii. Na tom závisí přežití našich Já jako jednotlivců. Nejde ani o naše vlastní přetrvání: Možná, jak Jung i Einstein tušili, že většina života na planetě nyní závisí na tom, zda jako druh pochopíme sami sebe, zejména svůj sklon k destrukci, a zda své slabosti vyvážíme schopností projevovat si navzájem lásku, toleranci a přijetí. Naše schopnost harmonizace byla překonána naší technologií. Jak kdysi řekl Joseph Campbell, musíme polidštit stroj.

Osobní růst jako výchozí bod změny

Věřím, že zlo naší destruktivity by mohlo být potlačeno již v zárodku tím, že bychom se přestali chovat destruktivně vůči sobě navzájem, zejména vůči našim dětem. Jako jednotlivci musíme pochopit a přestat udržovat svůj sklon k lhostejnosti vůči sobě samým, nemůžeme nadále minimalizovat, popírat a glorifikovat zanedbávání a krutosti, které se nám staly v našem osobním dětství. Nemůžeme dál ignorovat tento nevědomý rezervoár destrukce – tím se stáváme nevědomými spiklenci, kteří udržují zanedbávání a týrání, jež na nás bylo pácháno ve jménu výchovy a disciplíny.

Vzájemná provázanost osobního růstu

Tato nevědomá, společenská a kulturní emocionální slepá skvrna nemůže dále existovat ve stínu denního světla našeho popírání. Nemůžeme si dovolit bagatelizovat její zhoubný vliv na naše emocionální stavy v dospělosti. Drsné, lhostejné a kruté postoje, které k nám lidé zaujímali v dětství, se odrážejí v našem nervovém vývoji, v našem imprintingu, v postojích, které nyní, jako dospělí, zaujímáme k sobě samým i k druhým. Nemůžeme již dále (nevědomě) udržovat tyto neviditelné destruktivní síly na dětech naší generace a na generaci příští. Proto je pro nás terapeuty zásadní zkoumaný život; musíme znát svou pravdu, abychom na svých klientech nezachovávali vlastní nevědomé obrany. Pouze s vlastní zdravou emoční nezávislostí můžeme svým klientům pomoci dosáhnout té jejich. To jim umožní odložit berličky fanatismu, sexismu, rasismu, drog nebo krutosti k druhým. Taková zdravá emoční nezávislost nám jako lidem umožňuje plněji být a odhalovat se druhým a osvobozuje nás od zajetí nervového systému, který se vyvinul v dysfunkčním prostředí, kde bezpodmínečná laskavost, velkorysost a tolerance byly spíše výjimkou než normou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector