06.07.2022

Odvaha, zranitelnost a síla: Jak nás terapie posiluje

Psychoterapie může být víc než jen léčba symptomů; může být cestou k plnohodnotnějšímu životu.

Lidé často začínají s terapií, aby zmírnili příznaky – což je jistě záslužný cíl. Ale možná ještě přesvědčivější je schopnost psychoterapie pomoci nám čelit našim sklonům setrvávat ve své komfortní zóně a vyzvat nás, abychom se otevřeli živosti a dynamice neustále se vyvíjejícího přítomného okamžiku. Může nám pomoci využít náš potenciál a žít šťastnější a smysluplnější život.

Přesto není neobvyklé slyšet lidi říkat, že terapie je jako používání berliček nebo že terapie činí lidi závislými na svých terapeutech. V některých případech mohou být taková tvrzení skutečně pravdivá. Dobrá terapie nás však má posilovat, pomáhat nám dozrát, postavit se na vlastní nohy a čelit všemu, co nás potká.

Terapie navíc není snadný proces. Pokud váš terapeut odvádí svou práci, budete se občas cítit nepříjemně, protože budete zkoumat nepříjemné pocity a důvody jejich existence. Kdo si myslí, že terapie je berlička nebo snadný proces, zřejmě na terapii nechodil.

Terapie vyžaduje odvahu

Zapojení se do procesu terapie je odvážný úkol, který není pro slabé povahy. Úspěšná terapie vyžaduje, abyste viděli to, co v sobě vidět nechcete. Všichni máme části, které nechceme vidět, části, které nás děsí a které pečlivě skrýváme hluboko v sobě.

Dobrá terapie nám má pomoci tyto části odhalit. Ani v bezpečí silného terapeutického vztahu to není procházka růžovým sadem. Vyžaduje to odhodlání, emoční vytrvalost, schopnost snášet obtížné emoce, schopnost přesunout pozornost na různé aspekty sebe sama ve správných chvílích a soucit – hodně a hodně soucitu. Vyžaduje to odhodlání a ochotu být na (vnitřních) místech, kde jsme ještě nebyli, ochotu být zranitelní.

Zranitelnost je skutečná síla

Dovolit si být dotýkáni a otevřít se zkušenostem bez obrany je velmi zranitelná věc. Představa, že je to slabost, je klamná; nic nevyžaduje větší odvahu než setkat se s těmi částmi našeho já, které jsou vystrašené a skryté. Dokud se budeme snažit násilím nahlédnout do svého nitra, nebudeme mít přístup; cesta dovnitř vede přes zranitelnost a umožnění, aby naše zkušenost byla přesně taková, jaká je.

To není snadný úkol. Naše kultura prosazuje přesvědčení, že se musíme „vytáhnout nahoru“, ale toto přesvědčení je založeno na nevědomém strachu, který ovládá naši zkušenost – ve skutečnosti je to akt násilí vůči nám samým.

Pokud jsme se naučili místo bití do vlastních řad pozvat k sobě rozechvělé, vyděšené části našeho já, abychom se ukázali, a otevřeně je podržíme a necháme se přímo cítit všemi jejich nepříjemnými pocity, jsme tak odvážní, jak jen můžeme být. Jsme ochotni se setkat sami se sebou bez váhání.

Pokud si dovolíme prožívat pocit nedostatku (nebo čehokoli, čemu se bráníme), aniž bychom se mu bránili, můžeme časem začít prožívat hmatatelný pocit síly, odvahy a odhodlání, které nejsou založeny na představách o tom, co by mělo být, ale jsou to skutečné, pociťované zkušenosti. S tím nám může pomoci dobrá terapie.

Skutečná terapie má výsledky přesahující snížení symptomů

Zapojení do tohoto procesu přináší skutečné, hmatatelné výhody, včetně většího pocitu svobody. Tím, že pochopíme a rozbalíme vnitřní struktury, které máme v sobě ukryté, získáváme zpět i velkou část dříve zamrzlé živosti. Tím, že se učíme nahlížet skrze svou emocionální a mentální obranu, získáváme také otevřenost, uvědomění a vnímavost. Stáváme se jemněji naladěnými na to, co potřebujeme a co je v daném okamžiku nutné.

Jednoduchý způsob, jak měřit psychickou pohodu, spočívá v tom, jak vnímaví jsme vůči bezprostřednímu okolí, aniž by nám naše staré filtry tolik překážely. Nejsme ani reaktivní, ani pasivní, ale stáváme se schopnými přiměřeně jednat způsobem, který podporuje náš neustálý rozvoj.

Nejedná se o mentální cvičení, zahrnuje celou naši bytost. Zahrnuje uvědomění si našich mentálních, emocionálních a somatických (fyzických) stavů. Vyžaduje odhalení našich minulých přesvědčení a představ o realitě. Vyžaduje také poznání našich omezení a našich schopností. A vyžaduje, abychom se nebránili – nebo alespoň ne extrémně bránili. Svým způsobem může být terapie dobrodružstvím do našich vnitřních krajin, procesem, v němž jsme ochotni nechat se proměnit sebepoznáním.

Tím, že si uvědomíme části svého já, o jejichž existenci jsme neměli tušení, můžeme začít důvěrněji poznávat sami sebe. Následně se zvyšuje naše životní spokojenost, protože naše činy, emoce a myšlenky se dostávají do většího souladu. Navíc pochopením našich nevědomých vnitřních konfliktů a vztahových vzorců začneme snižovat jejich vliv na naši pohodu a schopnost vhodně reagovat na život.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector